Panarea – exkluzivní sopečný ostrov

Michal Hrazdil, zájezd Kalábrie - památky a příroda jižní Itálie, Tyrhénské a Jónské moře

Citovali jsme si z Homérovy Odyssey, když jsme vyplouvali z kalábrijského přístavu Tropea, abychom navštívili dva nejvýchodnější ostrovy archipelagu, jehož jméno se v italštině ještě dnes odvozuje od vládce větrů, Aiola (italsky Eola). Čeština ho zná pod jménem Liparské ostrovy. Jde o souostroví, které se táhne v délce 140 kilometrů od nejzápadnějšího Alicudi až po nejvýchodnější Stromboli. Nejjižnější ostrov Vulcano leží pouhých 35 kilometrů severně od Sicílie, nejsevernější Stromboli se nachází přibližně 60 kilometrů západně od kalábrijského pobřeží. Administrativně patří archipelag k regionu Sicílie, jubilejnímu desátému kraji na naší cestě. Eolie tvoří sedm ostrovů, které jsou ve skutečnosti vulkány, jejichž špičky přečnívají nad hladinu Tyrhénského moře. Nejstarší z nich vznikly před stovkami tisíc let, nejmladší Vulcanello se vynořilo teprve na konci 3. století př.n.l. Lipary jsou součástí tzv. ohnivého oblouku, který se táhne od Etny až po Vesuv na rozhraní africké a evropské litosférické desky. Působí jako ventily a čas od času upouštějí něco magmatu, jenž se v těchto místech nepředstavitelnou silou tlačí na zemskou kůru. Podmořské sopky Vavilov nebo Marsili stále nabývají na velikosti a jednoho dne se mohou vynořit jako nové ostrovy. Připomněli jsme si, že podle starého mýtu se právě tady Odysseus setkal s božským Aiolem. Ten sídlil buď na největším ostrově, nebo na Stromboli, které v Homérových dobách díky sopečné aktivitě měnilo svou podobu a mohlo být považováno za pohyblivý. Každý Aiolův syn spolu se svou manželkou ovládal jeden ze zbývajících šesti ostrovů. Vládce větrů přijal Odyssea vlídně, pohostil ho a jako dar mu věnoval měch, do něhož uzavřel všechny nepříznivé větry. Do plachet galéry trojských hrdinů opřel vánek, jenž je pozvolna poháněl směrem k domovu. Těsně před připlutím k domovskému ostrovu Odysseus usnul. Námořníci neudrželi svou zvědavost na uzdě, otevřeli měch a vypustili vichřici, která jejich koráb zahnala daleko od domova. Když se Odysseus probudil a zjistil, co se přihodilo, málem zešílel. Vrátil se na Aiolův ostrov a žádal o prominutí a další pomoc. Vládce větrů se však na Odyssea zlobil, že námořníci neuposlechli jeho rady, a vyhnal trojské hrdiny od bran svého paláce.

Odysseovskou plavbou jsme se blížili k jednomu z Aiolových ostrovů. Zhruba dvě hodiny plavby nám zabralo, než jsme připluli na Panareu. Ta se najednou 400 metrů vysokým vrcholkem Monte Corvo vypínala přímo před námi. Geologicky jde o jeden z nejstarších Liparských ostrovů. Kdysi jeho vulkán v sobě našel tolik síly, že se vlastní explozí rozmetal. Zůstalo z něj jen torzo, jehož plocha tři km2 z něj činí nejmenší obydlený ostrov archipelagu. Využili jsme nabídky lodní společnosti a vydali se na výlet kolem ostrova a k mořským skaliskům, jež jsou pozůstatkem velkého sopečného výbuchu. Během exkurze jsme si všímali barevných odstínů vulkanických hornin, do moře zhrouceného sopečného kráteru, skaliska v podobě orla nebo ostrůvku, jenž si na sebe bere tvar lodě. Plavili jsme se pod mysem Capo Milazzese, kde se nachází základy 23 domů z doby bronzové. Osada prosperovala v mykénské éře 14. století př.n.l., když její obyvatelé zřejmě obchodovali s obsidiánem. Mezi plochým ostrůvkem Lisca Bianca a 70 m vysokým skaliskem Dattilo jsme pocítili závan síry. Lisca Bianca nám odhalila Jeskyni zamilovaných, ostrůvek Dattilo na nás zapůsobil svými žlutými skalisky. Dozvuky vulkanického běsnění jsme měli na dosah. Po hodinové vyjížďce jsme konečně vstoupili na půdu ostrova Panarea. Řekli jsme si, že Liparské ostrovy byly osídleny před pěti tisíci lety a jejich obyvatelé obchodovali s černým sopečným sklem obsidiánem, jenž v době kamenné plnil funkci později vynalezeného bronzu nebo železa. Akční rádius místních exportéru v dávnověku sahal až na britské ostrovy. V minojské době byl jejich život ovlivněn kulturou z Kréty. Pak přišlo období temna a po něm se tady v 6. století př.n.l. objevili řečtí kolonisté. Ti zde začali pěstovat vinnou révu a těžit pemzu.

Z historie jsme přestoupili do současnosti, když jsme si prohlíželi ostrovní středisko San Pietro. Panarea si ve vysokých kruzích i na sociálních sítích nese punc exkluzivity. Bývá přirovnávána k ostrovu Capri. Módní ikony Domenico Dolce a Stefano Gabbana si Panareu oblíbili natolik, že před šesti lety uvedli na trh parfém, který nese vůni i jméno ostrova. Na svých jachtách sem připlouvají Giorgio Armani nebo ruský miliardář Abramovič. Dovolenou tady tráví hollywoodští herci i slavní zpěváci. Jakoby se všichni jmenovaní řídili heslem, že kdo v posledních letech nebyl spatřen na Panarei, neexistuje. V roce 2011 prestižní americký módní časopis W označil Panareu za nejelegantnější centrum celého Středomoří. Na ostrově jsou zakázány automobily. Většinu dopravy obstarávají golfové vozíky. Celý ostrov se dá celkem snadno projít pěšky. Zhruba dvě stovky rezidentů a několik celebrit doplňují jednodenní návštěvníci, jako jsme byli my. Procházeli jsme mezi zářivě bílými zdmi ostrovních domů, minuli několik butiků a barů, abychom se ocitli u kostela svatého Petra, který dal jménu celému středisku. Upravený kostelík s architekturou z minulého století se stává středobodem ostrovního dění na konci června, kdy se velkolepě slaví svátek patrona Panarey. Od kostela jsme zamířili na jižní pobřeží ostrova a měli možnost vykoupat se na nejvyhlášenější ostrovní pláži Zimmari. Potom jsme se vrátili na loď. Za Panareou jsme proplouvali mezi dalšími skalisky a neobydlenými ostrůvky. Fotografovali jsme si ostře řezaný ostrůvek Spinazzola a pak pluli podél ostrova Basiluzzo. Ten je dnes neobydlený, i když svůj přístav na něm měli antičtí Římané, nebo tady kotvil obávaný turecký pirát Dragut. A pak se už jsme se nechali nést směrem k nejatraktivnějšímu z Liparských ostrovů.