sk-Batalha - klášter v krajkovém závoji
Portugalsko s výlety a španělským Madridem, Bára Stluková
Portugalské kláštery mívají své příběhy. Nejinak je tomu u jednoho z nejkrásnějších, ale také nejvýznamnějších klášterů - Batalha. Jeho název zní v překladu Bitva a bitva za jeho vznikem opravdu stála.
Po smrti krále Ferdinand I., který neměl mužského potomka, vypukla v zemi občanská válka. Toho se snažili využít Kastilci. A přestože měli velkou vojenskou převahu, v Portugalcích se tehdy asi poprvé probudila národní hrdost a nechtěli se sousedům vzdát. Vedení země se ujal Jan I. Portugalský, levoboček krále Petra I. a první představitel nezávislé dynastie z Avizu. Ve spojení s Angličany se postavil kastilskému králi Janovi, podporovanému Francií. K rozhodující bitvě došlo 14. srpna 1385 u Aljubarroty. Právě tehdy, den před svátkem Nanebevzetí Panny Marie, slíbil Jan světici, že v případě vítězství nechá vystavět nádherný klášter zasvěcený právě Panně Marii.
Stavět se začalo dva roky po bitvě a na stavbě se podíleli skutečně nejšpičkovější umělci té doby. Gotická stavba se stala svědkem i rodícího se manuelského slohu a i když zůstala nedokončená, je perlou portugalské architektury. Stala se jedním ze sedmi portugalských divů a je zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO.
Za nejvýznamnější stavbu svého života ji pokládal i sám zakladatel Jan I., o čem svědčí i Kaple zakladatelů, kde jsou s ním pohřbeni i jeho manželka Filipa z Lancasteru a slavný syn Jindřich Mořeplavec. V budování pokračoval i Manuel I., který dal své jméno portugalskému národnímu klenotu - manuelské gotice. Tento styl, oslavující mořeplavbu, objevy vzdálených světů, exotiku i nekonečné bohatství s mořeplavbou spojené, se promítl do Nedokončených kaplí, které měly být mauzoleem krále Eduarda I. a jeho rodiny. V Manuelově době však vzrostl význam Belému nedaleko Lisabonu, místa, odkud vyplouvaly lodě na zámořské objevy. Veškerá pozornost krále Manuela se přesunula ke klášteru Jeronýmů a stavba Batalhy se zpomalila. Během napoleonských válek byl klášter vypleněn a pomalu pustnul a teprve král Ferdinand II. se v roce 1840 postaral o jeho záchranu.
Neuvěřitelná krása manuelské výzdoby je fotografiemi nepřenosná, přesto se o to pokoušíme. Zážitek na vlastní kůži je však určitě lepší...